Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Andaluská putyka

154-1.jpg
Autor článku: Petr Šmelc, Úterý, 26. červnaec 2011
Autor fotografií: Profimedia.cz
Vydáte-li se v téměř jakoukoli denní dobu do ulic andaluských měst, uvidíte vášnivě debatující hloučky lidí, usrkávajících z malé sklenky pivo nebo víno, v rukou cigarety nebo doutníčky. Na jihu Španělska si lidé jen stěží dovedou představit den bez pravidelných zastavení ve všudypřítomných kavárnách a barech.

Domů to Andalusany prostě příliš netáhne. Typický zdejší domorodec je extrovert, rád něco vypráví, chce být viděn a poslouchán. Motat se okolo baru nebo stolků před ním je k tomuto účelu naprosto ideální. Klasické café-bary jsou na každém kroku a jsou si velmi podobné. Je to malá místnost, obložená tradičními dlaždičkami azulejos. Základem je dlouhý bar, u kterého bývají barové židličky. Andalusanům stání nijak nevadí, ba naopak. Může tu být ještě několik stolků a židlí. Interiér bývá obvykle vyzdoben starými fotografiemi z býčích zápasů a fotbalových utkání.

U stropu někdy visí pár sušených vepřových kýt – jamónů. Malá dvířka vedou k jedné záchodové míse, v horším případě je za nimi pouze pisoár, dámy to holt musejí vydržet. Umyvadlo na umytí rukou také není samozřejmostí. Jděte někam s normami EU! Nejdůležitější je ale venkovní prostor, kde se zdržuje většina zákazníků. S jeho zařízením není třeba si lámat hlavu. Stačí vyndat pár vysokých stolků nebo sudů, na okna zavěsit police – prostě udělat co nejvíc místa pro odkládání skleniček. I když v nejhorším si lidé také poradí, využít se dají třeba zaparkované automobily.

Kde vládne barman

Andalusan do takového podniku zamíří hned po probuzení. Typickou snídaní je pro něj chléb se solí a olivovým olejem, potřený rozmixovanými rajčaty, trochu jamónu může být. Zapíjeno výhradně kávou s mlékem. K dispozici jsou ranní noviny. Koho to do práce tolik netáhne, zůstane tu celé dopoledne. Každý místní má svůj ustálený okruh podniků, a tak se většinou lidé mezi sebou dobře znají. Málokterý Andalusan vydrží se svou sklenkou v tichosti. Jelikož zde žije lid nadmíru svérázný, o vášnivé diskuse není nouze. Základními tématy jsou především ženy a poslední výkony FC Sevilla. Názory na obojí se značně liší, spíše než k debatám však dochází k prolínání jednotlivých monologů.

Ústřední postavou celého dění je samozřejmě barman, většinou zároveň majitel. Své místo za barem opouští jen zřídka. Pokud si chcete objednat, musíte se k němu prodrat přes davy štamgastů a svou objednávku zakřičet vší silou. Na vytříbené chování se příliš nehraje. Barman cosi zamumlá a to, co jste si přáli (někdy to může být i něco úplně jiného), mrskne před vás. Pokud chcete odejít stranou, platíte rovnou, pokud zůstáváte na baru, napíše útratu před vás křídou.

Typickému andaluskému baru dominují sušené šunky (jamón serrano) zavěšené u stropu. Barman je většinou také zároveň majitelem.

Ve většině barů se vaří. Jídla se podávají v malých porcích (klasické tapas, chuťovky), polovičních nebo celých. Denní nabídka je vypsána na tabuli nad barem a liší se podnik od podniku. Pokud budete barmanovi sympatičtí, jednoduché tapas, jako mističku oliv nebo španělské šunky, můžete dostat k pivu zdarma. Právě tapas jsou pro Andalusii velmi zásadní. Vždyť tento zvyk, dopřát si ke sklence piva nebo vína něco malého dobrého, přímo odtud pochází. V Seville například mezi nejoblíbenější patří chipirón á la plancha, tedy sépie na grilu, nebo caballito de Triana, osmažený chléb s olivovým olejem a jamónem.

Po obědě, tedy kolem třetí hodiny, některé bary zavírají, jiné naopak zůstávají otevřeny pro ty, kteří nutně svou siestu nemusejí prospat, jak velí tradice. Přesná otevírací doba není nikde napsaná a rozluštit tento otevírací a zavírací rytmus není jednoduché. Jednou jsem se na to zeptal barmana Javiera u nás v ulici. Podíval se na mě, na chvíli se odmlčel, jak to Andalusané dělají před každým zásadním monologem, a začal vysvětlovat: „Vše závisí na mnoha okolnostech, roční době a počasí, samozřejmě, pak ale také na fotbalových utkáních, všech možných fiestách a jiných společenských událostech, kterých je v Andalusii mnoho. No a občas mám již také všeho dost, tak to prostě zavřu a jdu spát.“

Rej casanovů

Odpoledne je tedy nejklidnější částí dne, siesta může trvat v Andalusii i čtyři hodiny. Se začátkem večera ale ulice opět začíná ožívat. Po deváté mají bary ten největší nával. Staříci s dýmkou v ústech a novinami v podpaží opouštějí lokál a dovnitř se hrne mladší klientela. Večer se pije převážně pivo, které po horkém dni přijde opravdu vhod. Místní ho mají rádi ledové a pijí téměř vždy malé, tzv. ca u. Barman točí jedno cruzcampo za druhým, není výjimkou, že někdo přinese kytaru, začne se zpívat. Místní slečny a paní se nenechají dlouho vybízet k tanci. Jindy, pokud hraje fotbalový národní tým nebo některý z andaluských, všichni vášnivě sledují utkání.

Večer proběhne v putyce generační výměna a mladší ročníky se baví až do rána.

Čím víc se pije, tím těžší je jim rozumět. Jazyk jižního Španělska je svérázný stejně jako jeho obyvatelé, přičemž dialekty se liší vesnici od vesnice. Místní jsou na svůj původ a kulturu velmi pyšní, k tradicím se hlásí příslušníci všech generací. To je poznat jak na klasickém stylu oblékání, tak například na stále větší oblibě tradiční hudby, flamenca. Španělé jsou neúnavní dobyvatelé a svádění žen je pro ně celoživotní posedlostí. Pokud do lokálu vstoupí krásná žena, vše ostatní jde stranou. Dámy jsou na takové chování zvyklé a pozornosti si náramně užívají, rády se nechávají hýčkat komplimenty, zvát se na drahé drinky a je jen na nich, zda odejdou domů samy, nebo ne. Pokud se večer opravdu rozjede, což se několikrát týdně stane, končí se nad ránem. Úklid však ještě chvíli zabere. Andalusané si s pořádkem hlavu příliš nelámou a veškeré odpadky házejí na zem. Když je uklizeno, zatáhne se roleta a jde se spát. Na chvíli, protože již brzy přijdou opět ranní návštěvníci pro svůj oblíbený chléb s rajčaty.


Sherry

Andalusie, respektive její provincie Cádiz, je nejen kolébkou flamenca a chuťovek tapas, ale také proslulého vína sherry. Víno s vysokým obsahem alkoholu prochází specifickým procesem zrání, což přispívá k jeho jemné chuti. Mezi sherry se rozlišuje především fino (sušší, slámově zbarvené) a oloroso (sladké tmavé víno výrazné vůně). Známé je také amontillado, což je polosuché fino jantarové barvy s ořechovou chutí. Přesná otevírací doba není nikde napsaná, rozluštit otevírací a zavírací rytmus není jednoduché. „Občas mám prostě všeho dost, tak zavřu,“ říká barman Javier.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články