Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Alpské túry „jištěné“ vlakem

148-1.jpg
Autor článku: Petr Čermák, Pondělí, 26. dubna 2010
Autor fotografií: Petr Čermák
Švýcarské Alpy čítají desítky čtyřtisícových vrcholů. Přesto se do nich můžete bez obav vypravit, a to dokonce i s dětmi. Stačí, když si pro túry vyberete oblasti protkané horskými železnicemi. Je jich překvapivě hodně a navíc v blízkosti drah vedou dobře značené turistické stezky. Tady vás vrtochy vysokohorského počasí příliš strašit nemusí.

Švýcaři jsou doslova mistři Evropy v jízdě vlakem. V Evropě totiž necestuje vlakem nikdo častěji než obyvatelé alpské konfederace. Statisticky každý z nich (tedy včetně nemluvňat) jede ročně vlakem 44krát! A to číslo neustále roste… Rekordní oblibě vlaků mezi „laickou“ veřejností odpovídá i poměr železničních nadšenců v zemi. Takřka při kterékoli cestě (a za jakéhokoli počasí) uvidíte podél tratí ve Švýcarsku pobíhat nadšence s fotoaparáty „na lovu vlaků“ v Alpách. Přitom vystavit úlovky na internetu těmhle fanouškům nestačí.

Nekonečná touha předvádět jejich milované železnice celému světu je dovedla k dalšímu kroku: budování turistických stezek podél nejslavnějších drah. Vzhledem k úctyhodné hustotě švýcarské železniční sítě vysoko v horách se můžete do Alp vydat na vysokohorské túry úplně klidně s dětmi i s rodiči v důchodovém věku. A třeba to stihnete ještě letos: pozdní jaro či rané léto, zkrátka blížící se měsíc červen, je nejlepší volbou na cestu. Užijete si nejdelší dny v roce na čerstvém vzduchu, vyhnete se davům turistů a navíc nahoře v Alpách ještě „chytíte“ podruhé jaro v plném rozpuku poté, co doma už všechno odkvetlo. Projděte se s námi po nejúchvatnějších vlakových stezkách v Alpách.

Slunce a ledovce Wallisu

Ideálním startovním bodem může být horský kanton Wallis, proslulý domov mystického skalního jehlanu Matterhornu, nejfotografovanější hory světa. Přímo na její vrchol sice žádná železnice nevede (třebaže se o tom na sklonku 19. století zcela vážně mluvilo) a pokoušet se ji zlézt je životu nebezpečná výzva i pro otrlé horolezce, zato se můžete z údolního hotelového městečka Zermattu vydat na protilehlý kopec Gornergrat. Tahle třítisícovka je naprosto bezpečně přístupná jak vlakem, tak pěšky.

Po kolejích se dostanete nahoru za necelou půlhodinu, po svých to zabere takřka celý den, vždyť převýšení činí 1500 metrů, ale s vlakem „v zádech“ se není třeba příliš bát. Pěší stezky všelijak křižují koleje, a tak v zásadě platí, že na některou z pěti zastávek zdejší zubačky je to skoro v každém momentu túry nejdál hodinu pochodu. Půjdete různými klimatickými pásmy (z lesa přes vysokohorské pastviny až na holou skálu k ledovcům), což v červnu znamená různá „roční“ období: dole léto, uprostřed trasy klíčící jaro mezi tajícím sněhem a na vrcholu ještě drsná zima. To vše za doprovodu velmi plachých, a přece všudypřítomných svišťů – alespoň soudě podle nezaměnitelného hvízdání.

Cestou ze Zermattu na Gornergrat překonává zubačka díky viaduktu hřmící vodpád Findelbach.

Vzhledem k tomu, že i samotný „údolní“ Zermatt leží ve skutečnosti 1600 metrů nad mořem, tedy stejně vysoko jako nejvyšší český kopec Sněžka, možná budete hledat pro „seznamovací“ túru s Alpami níže položené trasy. Pak vězte, že značené turistické chodníky vedou i podél úzkokolejky, jež spojuje Zermatt s městy Visp a Brig v údolí řeky Rhôny, zhruba 700 metrů nad mořem. A do strmého jižního svahu nad řekou se pak zakusuje z druhé strany jedna z vůbec nejkrásnějších tratí v Evropě, takzvaná Lötschberská dráha, lemovaná náramně příjemnou stezkou. Připravte se však, že vám na ní může být i v Alpách překvapivě horko. Tohle údolí je proslulé výjimečně slunným počasím s více než třemi sty jasnými dny v roce. Díky tomu tu pěstují mimo jiné vynikající vinnou révu. Milý detail představují kašny či studánky s pitnou vodou, které uvidíte cestou, přesto si pro jistotu načepujte i vlastní zásoby.

Pěší lahůdka pro „vlakology“

Ve švýcarských Alpách najdete nejméně dvě pěší štreky pro „kované šotouše“ neboli v úvodu zmíněné fotografické lovce vlaků. Ta „sofistikovanější“ lemuje ve vrcholovém úseku legendární Gotthardskou železnici spojující Curych s italským Milánem. Na cestě přes Alpy tu mezinárodní rychlíky šplhají k šestnáctiki­lometrovému vrcholovému tunelu, jehož výstavba si v 19. století vyžádala nejméně 199 obětí včetně mistra stavitele Favreho, obdivuhodnou soustavou krátkých točitých tunelů a viaduktů. Díky nim tu běžné expresy a těžké nákladní vlaky (žádná pomalá úzkokolejka!) překonávají na poměrně krátké vzdálenosti mnohasetmetrové převýšení jak při cestě k jižnímu portálu tunelu, tak k severnímu.

Na obou přístupových trasách byly před pár lety u příležitosti 125. výročí otevření trati slavnostně zprovozněny pěší stezky vybavené vedle naučných cedulí s údaji z historie i takovými detaily, jako jsou visuté pozorovatelny na místech s nejlepšími výhledy na trať. Najdete je hlavně v okolí malebné obce Wassen. Její nepřehlédnutelný kostelík skýtá cestujícím ve vlaku ideální šanci sledovat značný výškový rozdíl, který tu železnice v rámci kroužení horami zdolává, trať totiž míjí svatostánek rovnou třikrát: poprvé hluboko v údolí na břehu říčky Reuss, podruhé zhruba ve stejné výšce a potřetí zahlédnete církevní stánek ještě z viaduktu vysoko nad ním…

Točna v depu Erstfeld na dolním konci Gotthardské stezky.

Absolvovat celou tuhle stezku s převýšením 650 metrů znamená zvládnout poctivou celodenní túru, 23 kilometrů pochodu vám zabere zhruba osm hodin. Ačkoli na ní vzhledem ke značné hustotě provozu nejezdí zastávkové vlaky, ale pouze rychlíky, máte i na téhle túře po ruce „záchranný“ odvoz. Trasu pochodu lemuje linka poštovního autobusu vedoucí po místních horských silnicích. Spoj jezdí každou hodinu a zastávky jsou od sebe vzdáleny zhruba dvě hodiny chůze. Gotthardská dráha má podmanivé kouzlo: oblouky jejích kamenných viaduktů budí dojem, jako by do Alp patřily odjakživa. Jako by krajina bez nich jaksi nebyla úplná. Tenhle dojem vyniká zvlášť ve srovnání s betonovými monolity dálničních mostů, jež sem přibyly o sto let později.

Všimli si toho už i odborníci. Na seznam Světového dědictví organizace UNESCO byla předloni zapsána trať vybudovaná jen o pár desítek kilometrů na východ, horská úzkokolejka Albula v kantonu Graubünden. Ta točitými tunely i kamennými viadukty nápadně připomíná projekt Gotthardu. I půvab albulské trati můžete obdivovat z pěší „naučné vlakologické stezky“, vybavené vyhlídkami a poutači s historickými milníky. Vede většinou lesem mezi obcemi Bergün a Preda a projdete ji za dvě až tři hodiny.


Webové tipy

  • Pro představu, co vás při výstupu na Gornergrat zhruba čeká, si můžete ještě před cestou stáhnout na webu www.mgbahn.ch/…ventures.php brožurku se stručnými popisy a orientačními mapkami túr v okolí gornergratské drá­hy.
  • Domácí přípravu na slunnou túru podél Lötschberské dráhy nad údolím řeky Rhôny můžete provést za pomoci webů www.sonnige-halden.ch, www.loetschberger.ch.
  • Túru podél Gotthardské dráhy si můžete do detailu předem naplánovat pomocí webu www.gottardowanderweg. ch. Turistická stezka kolem Gotthardské dráhy vás mimo jiné převede přes moderní zavěšený most. Stezka měří 23 kilometrů.

Užitečný Swiss Pass

Na švýcarskou veřejnou dopravu (nejen vlaky, ale též poštovní i městské autobusy a dokonce i parníky na většině jezer) vám během cesty dobře poslouží takzvaný Swiss Pass. Tento lístek koupíte i v Česku, například v cestovní kanceláři Čedok. Nabízen je v několika variantách platnosti: na 4 dny, 8 dnů, 15 dnů, 22 dnů a 1 měsíc. Děti do 16 let mohou s rodiči cestovat zdarma, pokud si rodina nechá vystavit při zakoupení jízdenky pro dospělé takzvanou Family Card (rodinnou kartu). Pass také slouží jako volná vstupenka do drtivé většiny muzeí ve Švýcarsku a navíc jako poukaz na obvykle poloviční slevu na lanovkách a vysokohorských zubačkách. Více informací na adrese www.swisstravelsystem.ch. Jízdní řád viz www.sbb.ch

Knižní tip na dovolenou

Autor reportáže sepsal originálního železničního průvodce Švýcarskem s názvem Švýcarsko – křížem krážem železničním rájem. Na 96 stranách nabízí důkladné popisy deseti pozoruhodných tras, přehlednou mapu Švýcarského dopravního systému a přes 150 špičkových fotografií. Každá kapitola obsahuje vedle příběhů z historie dané trati též tipy na pamětihodnosti či přírodní zajímavosti v jejím okolí, možnosti ubytování včetně ceníku, orientační mapku i výškový profil trasy a další praktické informace. Knihu koupíte v dobrých knihkupectvích, za zvýhodněnou cenu ji nabízí web www.mojesvycarsko.com

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články