Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

AIDS ve válečné zóně

21.jpg
Autor článku: Tomáš Nídr, Úterý, 4. února 2014
Autor fotografií: Lenka Klicperová
Africe se zvolna daří krotit epidemii smrtelné choroby, ale v příznivých statistikách k prosincovému Světovému dni AIDS zůstává díra velikosti Konga. Právě tato země, jejíž východní část stíhá nepřehledná válka a masivní znásilňování, se může stát epicentrem osudové nemoci.

Z Afriky přicházejí dobré zprávy. Sexuálně přenosnému AIDS se podařilo nasadit kondom. Pozvolna tu ubývá jak umírajících (díky masovému využití antiretrovirálních léků), tak nově zaznamenaných případů (díky preventivní kampani a lepší péči o matky a novorozence).

Jenže ještě je tu Kongo. Země, kde byl v roce 1959 zaznamenán vůbec první případ úmrtí na AIDS. Země, jejíž východní části už téměř dvacet let neopustila válka, jejíž hlavní zbraní je masivní znásilňování žen vojáky a ozbrojenci. A při něm se pachatelé s prezervativem rozhodně neobtěžují.

„Je to bomba se zpožděnou roznětkou,“ říká ve městě Bukavu Alexandre Kabanga z neziskovky Provic, která se bojem proti epidemii zabývá.

Rozklad státu

V Kongu je nakaženo 3,6 procenta zletilých. (Pro srovnání: v nejhůře postiženém Svazijsku má vir HIV v těle 26 procent dospělých.)

Nejhorší situace v Kongu je ve velkých městech jako Kinshasa, Lubumbashi a Kisangani, kde se množství nemocných pohybuje mezi 6–8 procenty. Jižní Kivu, které je hlavním dějištěm nepřehledných přestřelek všech proti všem, přitom udává výskyt viru jen u 1,7 procenta populace. „Problém ale je, že čísla máme jen tady z Bukavu. Jaká je situace na venkově, vůbec netušíme,“ přiznává Kabanga.

Ve vesnici Mela platí personál kvůli absolutnímu rozkladu státu Člověk v tísni společně s ECHO (Úřad Evropské komise pro humanitární pomoc). Zdravotník Watelaninua Witandayi mi zde tvrdí, že v jeho obvodu nemají ani jednoho HIV pozitivního. Jenomže konžským zdravotníkům se dostalo minimálního vzdělání, a tak se při vědomí, jak drtivě choroba zasáhla lépe spravované sousední státy, vkrádá pochybnost, zda testy (automaticky se dělají u těhotných) umějí vůbec dobře udělat. I proto globální zdravotnické organizace neberou tamní statistiky v potaz. Na mapě výskytu AIDS v Africe přesně uprostřed zůstává díra velikosti Konga. A velká neznámá, co to na nejchudším kontinentě s nynějšími příznivými trendy vývoje epidemie může udělat.

Preventivní abeceda

Kladem je, že političtí představitelé země na rozdíl od dřívějšího diktátora Mobutua už nad hrozbou nemávají bezstarostně rukou. Po Bukavu jsou rozvěšeny plakáty, které před nemocí varují a doporučují každému, aby se nechal dobrovolně otestovat. Stejně jako v jiných zemích se aplikuje přístup ABC. A pro mladé jako „Abstinuj od sexu“, B pro páry jako „Buď věrný“ a pro záletníky a zákazníky prostitutek C jako „Chraň se kondomem“. Prezervativy některé instituce a neziskovky dávají na toalety zdarma, ale bohužel nijak viditelně neubývají. Ten, kdo by při souloži chtěl kondom preventivně použít, se vystavuje podezření, že už je infikován. Nemluvě o tom, že dotázaní muži nechtějí absolvovat celou tu „gymnastiku“ při nasazování ochrany, která je navíc podle jejich vyjádření připravuje o rozkoš ze sexu.

Na venkov, přes který se za posledních dvacet let přelilo několik skupin různorodých rebelů, navíc informace z kampaní prosakují jen zvolna a hlavně díky akcím zahraničních neziskovek. Stát se k velké aktivitě nemá. „Dokud nezastavíme násilí, tak se s AIDS nikam nepohneme. Představte si, že byste měl dělat prevenci třeba v Sýrii. Tam je válka dva roky, jenže tady se bojuje bez přestání už téměř dvacet let,“ omlouvá erární pasivitu úředník Freud Muciza, který kampaň proti chorobě v Jižním Kivu řídí.

Začarovaný kruh

Konflikt a AIDS se živí navzájem. Tím, že nemoc zabíjí střední generaci, se pro rebely vytváří dostatečná rezerva bezprizorních sirotků pro výchovu dětských vojáků. Stávají se z nich bezcitné mašiny, které v zapadlých koutech Konga nemají problém poslechnout příkazy k hromadnému znásilňování a se svým spermatem nechtěně roznášejí i vražedné viry.

Muciza opakuje, že prezident Joseph Kabila si vzal zápolení s epidemií na svoji zodpovědnost a že vůči ní bude uplatňovat „moderní multisektorální přístup“. Na otázky, co nového to v praxi přinese, byrokrat v kanceláři pod politikovým portrétem jen bezobsažně mlží. Po dlouhém naléhání si přece jen s rozjasněnou tváří na jedno opatření vzpomene: „Zaměříme se i na lidi, kteří dělají dříve neznámé sexuální praktiky.“ Tedy v překladu na homosexuály. Nezdá se to být chlapík na svém místě, což je bohužel v Kongu smutná norma.

Krabička poslední záchrany

To v Kakemenge, malé vesnici v zóně, kterou teprve před několika měsíci opustili povstalci, ze zodpovědné osoby sálá lepší pocit. Serge Musumbuka je mladý doktor, který svému povolání rozumí a o AIDS mluví bez předsudků. Kritizuje třeba katolickou církev za její zatvrzelé odmítání kondomů.

Jak je na konžském venkově těžké potýkat se s AIDS, který je spojen s mnoha stigmaty, ilustruje na konkrétním příkladě. Znásilněným ženám v jeho středisku anonymně a zdarma díky podpoře Člověka v tísni dávají postexpoziční profylaxi. Tedy jakousi krabičku poslední záchrany, která se skládá z několika dryáků, které za velice silných vedlejších účinků zabrání nechtěnému početí anebo tomu, aby se AIDS nebo další sexuálně přenosné nemoci v těle uchytily. „Jenže účinné to je, jen když se to použije do 72 hodin po styku. Většina žen si ale pro pomoc přijde příliš pozdě. Mají strach, že se zpráva o jejich znásilnění rozšíří a manželé je pak za jejich ,prohřešek‘ vyženou z domova,“ říká posmutněle v ordinaci, do které čas od času vstoupí slepice.

Jeho profesní kolega Sylvain Mastora z Bunyakiri vidí velké nebezpečí pro další šíření AIDS v Kongu v postoji obyvatel: „Hlavně mladí ho neberou příliš vážně. Má to logiku. Když vám každý den hrozí, že vás zavraždí rebelové, tak proč se bát něčeho, co zabíjí až za několik let.“


AIDS A AFRIKA

Od prvního podrobně popsaného případu této nemoci 5. června 1981 na ni zemřelo kolem 30 milionů lidí. Nyní žije s virem HIV v těle odhadem dalších 34 milionů osob. Nejpostiženějším kontinentem je Afrika, kde žijí dvě třetiny nakažených. AIDS zde likviduje především střední generaci. Průměrná šance na dožití se tu v roce 2000 propadla na úroveň 70. let, ale nyní zase pozvolna roste. Tím, že epidemie vybíjí hlavně práceschopné obyvatelstvo, způsobuje i ekonomické a sociální problémy. V Africe prudce narostl počet sirotků. Lék a očkování přes velké nasazení finančních prostředků do výzkumu neexistují. Pacientům se nabízí léčba antiretrovirálními léky, které průběh nemoci „pouze“ velmi zpomalují. Zatímco v roce 2004 na ni zemřelo 1,8 milionu Afričanů, v roce 2011 jich bylo o půl milionů méně. Za stejnou dobu rovněž poklesl počet nově infikovaných z 2,2 milionu na 1,8 milionu.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články