Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

3 otázky pro Zitu Senkovou

14zitasenkova.jpg
Autor článku: redakce, Čtvrtek, 29. října 2015
Autor fotografií: Profimedia.cz
Novinářka a reportérka vypráví, jaké bylo její první, nejlepší a nejhorší cestování.

.

Moje poprvé

Výlety po rodném Slovensku. Jezdívali jsme vlakem s mámou a tátou do míst jako Kremnica, Levoča a celé oblasti Vysokých Tater. V batůžku mi prý nikdy nesměly chybět tři věci – barevné fixy, sešit a plyšový talisman. To mi více méně zůstalo dodnes, jen v obměněné podobě – propisky, poznámkový blok a místo plyšáka diktafon.

Moje nejlepší

Těžká otázka. Mně se líbilo snad úplně všude. U Baltu, pod Matterhornem, na Fidži, v Tozeuru, na Velikonočním ostrově, na Sahaře, v Havaně, Montevideu či v Bejrútu. Cestování a poznávání bylo a je součástí mého bytí. Rodičům budu navždy vděčit za to, že mi odmala kupovali knížky o světadílech a ukázali mi, jak pestrý a různorodý je svět, a že mě podporovali v mých výletech. Přála bych každému, aby měl možnost podívat se alespoň kousek za naše hranice a také si z toho něco pro sebe odnesl. Poznáte nejen okolí, ale i sami sebe.

Moje nejhorší

Když pominu klasické lapálie, tak vyloženě nehezký zážitek spojený s cestováním nemám. Jako novinářka jsem ale například v bývalé Jugoslávii viděla mnoho lidského utrpení, města zdevastovaná válkou, také bídu v jihoamerických favelách, ve střední Evropě oblasti zpustošené staletou vodou. Nikdy nezapomenu na obrovskou tragédii vykolejeného vlaku ICE v Eschede u Hannoveru 3. června 1998; 101 mrtvých, 88 zraněných. Tehdy jsem o tom jako zahraniční zpravodajka v Německu informovala přímo z místa. Trvalo mi nejméně půl roku, než jsem se odhodlala nasednout do rychlíku.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Rozhovory

Komentáře

Přečtěte si další podobné články