Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

3 otázky pro Václava Šilhu, fotografa divoké přírody

008-002.jpg
redakce, Středa, 2. dubna 2008
Každá má cesta začíná u internetu, kde si hledám místa, která jsou z hlediska fotografování zvířat nejzajímavější. Málokterý fotograf, včetně mě, má k dispozici tolik času a finančních prostředků, aby si mohl dovolit vyrazit přes půl světa jen tak „nablint“.

Každá má cesta začíná u internetu, kde si hledám místa, která jsou z hlediska fotografování zvířat nejzajímavější. Málokterý fotograf, včetně mě, má k dispozici tolik času a finančních prostředků, aby si mohl dovolit vyrazit přes půl světa jen tak „nablint“. Výběr lokality a také správného období, kdy se do ní vydat, je proto alfou a omegou úspěchu. Medvědi na Aljašce nebyli výjimkou. Mám štěstí, že mám organizačně zdatnou manželku, která se poté, co za ní s nějakým svým skvělým nápadem přijdu, postará o „detaily“, jakými jsou bydlení nebo letenky. Cesta na Aljašku je ale jinak poměrně jednoduchá. Letěl jsem z Frankfurtu směrem na severní pól a pak doleva.

Bylo focení medvědů v něčem jiné než focení šelem v Africe?

Bylo jiné zejména v tom, že zatímco se v Africe pohybuje fotograf v drtivé většině vozy, tak v NP Katmai si musí všechno odchodit po svých. Rozdíl byl také samozřejmě v počasí. V Africe si užívám tepla, ale podzimní Aljaška dokáže být dost studená. Naše malá skupinka českých fotografů patřila k posledním návštěvníkům, kteří loni NP Katmai navštívili, protože park se kvůli nadcházející zimě pro veřejnost uzavírá už někdy ve druhé polovině září. Tou dobou už ležel na mnoha místech sníh. Pokud to mám ale srovnat se svou první cestou na Aljašku, která se odehrávala v únoru, byl podzim na Aljašce z hlediska tepelného komfortu ještě velmi luxusní.

Jsou pozorovatelné rozdíly mezi péčí o zvířata v parcích na Aljašce a v Africe? Je tam nějaký do očí bijící rozdíl v pojetí ochrany přírody?

Pokud jde o samotné parky a rezervace, nezaznamenal jsem mezi Afrikou a Aljaškou žádný podstatný rozdíl. Jiné je to ale v oblastech, které už chráněny nejsou. Tady Afrika na Aljašku dost ztrácí. Souvisí to jednak s hustotou osídlení, která je na Aljašce velice nízká, ale hlavním důvodem je rozdílná životní úroveň obyvatel. Ať chceme nebo ne, ochrana přírody vždy úzce souvisí s bohatstvím té které země a platí zde přímá úměra, že vyspělé státy dokážou svou přírodu chránit lépe, protože na to jednoduše mají více prostředků. Nemám rád řeči o „neuvědomělých“ domorodcích, které může z pusy vypustit jen ten, kdo nikdy sám neřešil základní existenční problémy. Jedinou smysluplnou cestou (která už na některých místech Afriky s úspěchem funguje) je proto úzká spolupráce ochranářů s místními komunitami. Nejde jen o jejich vzdělávání, ale zejména o to, aby byli místní lidé na ochraně přírody přímo sami zainteresováni.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Rozhovory

Komentáře

Přečtěte si další podobné články