Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

3 otázky pro Richarda Jaroňka, žraločího fotografa a potápěče

008-002.jpg
redakce, Úterý, 2. října 2007
Většině lidí připadá potápění se mezi žraloky krajně riskantní. Myslíte si, že máte nastavené vnímání strachu jinak než „normální“ lidé?

To asi v každém případě. Všeobecně mám problém se strachem – občas nevím, čeho bych se vlastně měl bát. Ale asi se bojím stárnutí… Se samotnými zvířaty je to ale něco jiného. Zvíře vycítí strach a pak se podle toho chová. Je mu třeba dát najevo, že jste silnější, a potom i ten čtyřmetrový žralok je velmi opatrný. To, že se žralok připlave podívat, co se mu to objevilo v jeho vodách, je pravidlem. Pak je to jen a jen na potápěči, zda dokáže takového žraloka odrazit. Pokud mne žralok jednou přelstí a najde mou slabinu, přál bych si, abych měl stejně jako žraloci snížený práh bolesti.

Jaké to bylo poprvé potopit se bez klece pod vodu k velkým žralokům?

Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem byl hrdina. Ještě než jsem se před lety potopil, přišla jedna stará paní a zeptala se, jestli jsme ten filmařský tým, který jde do vody za lidožravcem bez klece. My jsme se jako správní mistři světa prsili. Pak hodila na stůl fotky svého syna, kterého týden předtím zabil velký bílý žralok. Ze stokilového těla zbylo třicet kilo něčeho krvavého. V ten moment jsem balil kufry a byl na milion procent přesvědčen, že do té vody nevlezu. Když jsem stál poprvé v kleci, nevystrčil jsem ven ani malíček, protože jsem byl přesvědčený, že mne za něj žralok chytí a propasíruje ven jako přes sítko. Naštěstí jsem za těch deset let spoustu věcí pochopil a vím, že fáma o žralocích zabijácích je, s prominutím, hrozná blbost.

Jaké máte plány do budoucna – je ještě něco, co jste nezkusil, co byste chtěl pod vodou zažít?

Chtěl bych stále pracovat se zvířaty. Jestli to bude žralok, velryba či rypouš sloní, to je jedno. Nemám nějaké pevné cíle, jen bych byl rád, abych měl šanci se k nim přiblížit, a když to zvířátko bude chtít, i si jej – jak se říká – osahat. Spíše je ale průšvih, že místa, kde to ještě vůbec jde, mizí geometrickou řadou. S nimi mizí zvířata a i ty hrátky s tygřími žraloky brzy skončí. Pak budu už jen vzpomínat nad diapozitivy, jaké to bylo, když jsem si ještě mohl pohladit tygra.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Rozhovory

Komentáře

Přečtěte si další podobné články