Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

3 otázky pro Markétu Kutilovou

010-001.jpg
redakce, Pondělí, 7. září 2009
Co vás nejvíc překvapilo ve školách tzv. třetího světa? Asi nejvíc mě překvapily školy v muslimských zemích – Íránu a Pákistánu, kde dívky, i přesto, že mají své dívčí školy, musejí být neustále zahalené od hlavy až k patě, a to i v hodinách tělocviku.

Asi nejvíc mě překvapily školy v muslimských zemích – Íránu a Pákistánu, kde dívky, i přesto, že mají své dívčí školy, musejí být neustále zahalené od hlavy až k patě, a to i v hodinách tělocviku. Třeba vybíjenou hrají v dlouhých kabátech a šátcích. Ve stejném oblečení cvičí ale i karate. Pohled na desetileté holčiny, cvičící karate v šátcích uvázaných na babku, mne dost překvapil. V Pákistánu mě zase šokovalo, že v náboženských školách – madrasách – se děti biflují nazpaměť korán v arabštině, aniž rozumějí jedinému slovu. V afrických zemích mě zase baví sledovat děti, jak jdou do školy – žádné batohy či aktovky, prostě si ten sešit či knížku poskládají na hlavu, tužku do kapsy a už jdou.

Funguje ve třetím světě učňovské školství?

Učiliště, jak je známe my, jsou opravdu výjimkou. To se třeba projevilo na Šrí Lance, kde po tsunami byl zoufalý nedostatek řemeslníků a zedníků. Například Člověk v tísni proto pořádal různé rychlokurzy, o které byl obrovský zájem. Řemesla se předávají z otce na syna nebo rodiny dávají děti do zaučení přímo k řemeslníkům. Důvody, proč učňovské školy moc nefungují, je ale třeba hledat v historii – většina rozvojových zemí jsou bývalé kolonie západního světa a právě tyto koloniální mocnosti tam zavedly nějaké školské systémy, v drtivé většině případů církevní, jejichž cílem bylo vychovat úředníky, schopné číst a psát a sloužit koloniální správě. Na to, jestli lidé budou umět postavit dům či si spravit boty, jim záleželo jen pramálo. Nutno také vzít v potaz, že rozvojové země jsou na jiném vývojovém stupni než my, takže se teprve učí, jak vzdělávací systém zkvalitnit.

Jaká je vaše zkušenost s kvalitou učitelů v rozvojových zemích?

Učitelům chybí vzdělání. Většinou je učitelem kdokoli, kdo umí číst a psát. Hodně mě pobavila jedna učitelka v Kongu, která při výuce kojila svého měsíčního syna, jiná učitelka zase měla ve třídě kolíbku s dítětem a žáci ho museli houpat. Často učitel prostě něco říká a děti to sborově opakují. Když už to učitele nebaví, řekne dětem, ať zpívají, třeba celou hodinu matematiky. V Brazzaville jsem zase viděla školy, které dostaly kdysi školní pomůcky ze Sovětského svazu, samozřejmě v ruštině, a dodnes je používají – i když jim nerozumějí.

Sdílej článek dalším cestovatelům

Komentáře

Přečtěte si další podobné články