Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

3 otázky pro Kamilu Špráchalovou

16kamila.jpg
redakce, Úterý, 5. dubna 2016
Herečka Kamila Špráchalová vypráví, jaké bylo její první, nejlepší a nejhorší cestování.

.

Moje poprvé

Moji rodiče nikdy nebyli zápecníci, a tak jsme v hluboké totalitě brázdili po vlastech českých často. Vlakem, autem, pěšky. Na chalupu jsme drkotali dvě hodiny tam a dvě zpátky. Se svačinou a širokým repertoárem písní. Nebyly pumpy s pohoštěním ani rádio. Ale „poprvé“ je pro mě navždy spojeno s prvním a domněle posledním výjezdem na Západ. V srpnu roku 1989 se náhle povedlo získat výjezdní doložky a my jeli do Paříže. Zdarma jsme bydleli u tátova kamaráda, který tam emigroval. Všude nás provázel a já si u bukinistů na nábřeží za drahý peníz koupila obří plakát Chaplina s Kidem. O půl roku později se ten samý prodával za pakatel ve svobodné Praze.

Moje nejlepší

Nevím, která cesta byla nejlepší… „Nej“ bylo poprvé sama s prvním klukem, poprvé výjezdní babinec, poprvé se svým mužem, poprvé se syny, poprvé letos v září úplně sama… Nejlepší zážitek je prostě být na cestě s někým, koho milujete.

Moje nejhorší

Nejhorší zážitek byl pro mě jednoznačně v Tunisku. Hotel vybrala maminka našeho malého kamaráda. Odporný obří panelák, u bazénu řvoucí muzika, opilí tlustí „bílokožci“, all inclusive, kdy se jídlo vyhazovalo po kýblech. Na pláži věčně otravní prodavači cetek. A za zdmi luxusního hotelu neuvěřitelná bída. Jen jsem počítala dny, kdy už poletíme domů.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Rozhovory

Komentáře

Přečtěte si další podobné články