Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

3 otázky pro Janu Heřmánkovou

008-000.jpg
Jana Heřmánková, Pondělí, 18. května 2009
Bohužel, na to jsem neměla dostatek času. Musí to být asi docela vzrušující, ale já trpím klaustrofobií, takže cesta úzkým tunelem do nitra Země není nic pro mě.

Zkoušela jste si taky najít vlastní opál? Láká vás to?

Bohužel, na to jsem neměla dostatek času. Musí to být asi docela vzrušující, ale já trpím klaustrofobií, takže cesta úzkým tunelem do nitra Země není nic pro mě.

Setkala jste se při práci na reportáži s někým, kdo na opálech skutečně zbohatl?

Otázka je, co si představíme pod pojmem „skutečně zbohatl“. Lidé, s nimiž jsem o jejich práci mluvila, se hledáním opálů, myslím, slušně živí. To znamená, že mají kde bydlet, co jíst, jsou v pohodě. A ačkoli to může znít jako klišé, právě tu pohodu mnozí označují za opravdové bohatství. Skutečného boháče stejně nepoznáte. Může vypadat jako ten největší nuzák. A s tím, že má na kontě miliony za prodej opálů, se vám ti chytří stejně nepochlubí.

Komunita kopáčů opálů je sociologicky velmi různorodá. Jak se vám mezi nimi žilo?

Pro mě jako Evropanku, a v Austrálii jsem se opravdu cítila jako Evropanka, byli vlastně poněkud exotičtí všichni ti, kteří se na cestu hledání opálů dali. Vlastně jsou to všichni tak trochu cvoci. Stačí si uvědomit, že ten slovenský emigrant, s nímž si o hledání opálů povídám, by ve svém rodišti možná celý život opravoval střechy. A teď se živí takhle. Už to je pro mě coby ženu z města, která tráví denně deset i víc hodin prací u počítače, bizarní.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Rozhovory

Komentáře

Přečtěte si další podobné články