Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

3 otázky pro fotografku Líbu Taylorovou

008-002.jpg
redakce, Pondělí, 1. září 2008
Myslím si, že se s tím člověk nikdy úplně nevyrovná. Postupem času do sebe nasává víc a víc depresivních situací a zážitků, kterých jsou země, kde působí UNICEF, většinou plné. A najednou se celý svět jeví úplně jinak než předtím, než ty hrůzy viděl a zažil.

Myslím si, že se s tím člověk nikdy úplně nevyrovná. Postupem času do sebe nasává víc a víc depresivních situací a zážitků, kterých jsou země, kde působí UNICEF, většinou plné. A najednou se celý svět jeví úplně jinak než předtím, než ty hrůzy viděl a zažil.

2. Jaké bylo oproti tomu focení v Mexiku?

V Mexiku to bylo jako procházka růžovým sadem, hlavně proto, že jsem se tam víc soustředila na tradice a festivaly, které mne naprosto fascinují. Je to snad jediná země na světě, kde se tradice dodržují. Nějaký svátek se prý slaví každý den v roce.

3. S jakou zemí máte spojený nejsilnější fotografický zážitek?

Bohužel je to zážitek negativní – v roce 1994 jsem fotografovala v Gomě, v Demokratické republice Kongo. Bylo to v době, kdy po genocidě ve Rwandě přešlo asi milion rwandských uprchlíků hranice a usadilo se na lávové půdě kolem asi stokilometrového úseku silnice. Propukla tam epidemie cholery, lidé umírali na vysílení a různé nemoci a pro mne to byla hrůza všech hrůz, jako apokalypsa z Bible. Bylo to jako strašný sen, ze kterého se brzy probudím. Ale sen to nebyl.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Rozhovory

Komentáře

Přečtěte si další podobné články