Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

3 otázky pro Dalibora Demela, novináře a spisovatele

08-001.jpg
redakce, Pondělí, 20. dubna 2009
Strávil jste v klášteře delší čas. Může člověk ze Západu vůbec proniknout do tajemství tamních obřadů, nebo zůstane jen divákem?

Za obřady je vždycky symbolika. Záleží na tom, jestli se vám podaří posbírat správné klíče k jejich významu a to je spíš otázka správných informací než místa narození. Já byl ale většinou v théravádových meditačních klášterech a tam v denním životě liturgie moc nenajdete. A když chcete meditovat neboli podnikat něco jako mentální trénink, pouhým divákem být ani nemůžete. Musíte si sednout, mlčet, řídit se instrukcemi svého učitele nebo sám experimentovat s určitou technikou, musíte si to prostě prožít. Takže jste zároveň divákem i hercem v hlavní roli. A hrajete univerzální hru, stejnou na všech světových stranách.

2. Jak nahlížejí na cizince sami mniši – vítají je, nebo je spíše přehlížejí jako cizáky, kteří do klášterů jezdí za dobrodružstvím?

Když přijedete jako turista, který si chce vyfotit pár holohlavých chlápků, budou se na vás usmívat, zapózují a jdou si po svých. Pokud vás zajímá meditace, obvykle udělají všechno pro to, abyste se jí mohl věnovat. „Támhle můžeš bydlet, snídaně je v sedm a kdybys něco potřeboval…“ Tuhle větu jsem slyšel mockrát. Mniši se rozhodně nevyžívají v projevech pohrdání a nesympatií – bylo by to proti duchu jejich kulturní a koneckonců i buddhistické tradice.

3. Myslíte, že podobný „duchovní adrenalin“ může člověk prožít i u nás, aniž by musel vyjíždět za hranice a pokukovat po jiných náboženských systémech?

Zkušenost, která zacloumá vaší identitou, prožijete kdekoli i mimo kontext náboženské instituce, to v různé intenzitě známe všichni. V lese nebo třeba v přecpaném pražském metru. „Žádné náboženství ti nepomůže,“ řekl mi Gordon, mnich z kláštera Tham Krabok, „jen věci, které myslíš, říkáš a děláš.“ Já jsem do Asie jezdil spíš za lidmi a v tom případě si prostě musíte koupit letenku a pár hodin prosedět v letadle. Ale žádné drama – normální návštěva u přátel, k nimž je to jen trochu z ruky.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Rozhovory

Komentáře

Přečtěte si další podobné články