Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

2010: Světový fotbal konečně dobyl Afriku

34-1.jpg
Petr Fero, Pátek, 11. června 2010
Zbývalo 74 dnů do startu světového šampionátu, když inspektoři Mezinárodní fotbalové federace FIFA koncem března s více či méně skrývanou úlevou oficiálně oznámili, že všech deset stadionů pro červnové mistrovství světa je definitivně připraveno. Fotbalový svět si oddechl. Ve velké světové zkoušce Jižní Afrika obstála. Byl to však teprve první test. A dost možná ani nebyl nejtěžší…

„Můžeme sebejistě říct, že jsme splnili náš slib připravit deset stadionů světové úrovně dlouho před začátkem turnaje!“ pochvaloval si na závěr jarní desetidenní inspekční cesty FIFA po deseti jihoafrických stadionech šéf organizačního výboru letošního fotbalového mistrovství světa Danny Jordaan a dodal: „Od první inspekce v roce 2005 jsme ušli opravdu dlouhou cestu.

 Ghaňan Michal Essien (vlevo) se prosadil v londýnském klubu Chelsea.

S každou další jsme se posunovali od nápadů na papíře k úžasným fotbalovým arénám, které tu dnes stojí.“ Pojem „ujít opravdu dlouhou cestu“ je v tomto případě asi nejdiplomatičtějším vyjádřením, jež vůbec mohl pan Jordaan použít. Přípravy turnaje totiž provázely nevídané „porodní“ bolesti. A to navzdory faktu, že Jižní Afrika málem získala světový šampionát už v roce 2006 – tehdy prohrála o jediný hlas absentujícího novozélandského činovníka ve volbách s Německem.

Leckdo tak čekal, že aspoň něco už bude nachystáno. Zvlášť za situace, kdy tlak šéfů FIFA – a zejména toho nejvyššího, Seppa Blattera -na uspořádání fotbalového mistrovství světa na černém kontinentu rok od roku sílil. Koneckonců do voleb pro rok 2010 se hlásily výhradně africké země: vedle Jižní Afriky ještě Egypt, Maroko, Tunisko a Libye.

Bezpečnost především

A přece se zdálo, jako by jasné finálové vítězství Jižní Afriky nad Marokem 14:10 ve volbách pořadatelské země pro rok 2010 bylo tenkrát, 15. května 2004, pro tamní organizátory překvapením. Výstavbu a rekonstrukci stadionů provázely četné stávky a nepokoje dělníků, pracujících za průměrnou měsíční mzdu jen něco kolem čtyř tisíc korun (a to i se započtením nezbytných přesčasů).

Intervenovat při řešení potíží musel dokonce osobně šéf FIFA Blatter, který se rozhodl motivovat dělníky z fotbalových stavenišť po sobě tři mrtvé. Tým Toga posléze z turnaje odstoupil. Trenér tožské reprezentace Hubert Velud marně volal po odkladu turnaje a nejlepší fotbalista Afriky za rok 2008, Tožan Emmanuel Adebayor, který naštěstí nebyl zraněn, zmizel z Angoly ještě před oficiálním odstoupením týmu.

Mluvčí jihoafrických pořadatelů Rich Mkhondo okamžitě přispěchal s ujištěním, že bezpečnost světového šampionátu není ani v nejmenším ohrožena. Dokonce si v prohlášení pro média vypomohl Českem: „Hrozba? To je stejné jako říct, že takováto událost například v České republice by měla dopad na nějakou akci v Británii,“ řekl pro agenturu AP a ještě příslibem volných vstupenek na turnaj. Dvaceti tisícům stavbařů slíbil po dvou lístcích zdarma na jeden ze zápasů turnaje.

A aby ještě podpořil snahu Jihoafričanů při přípravách na turnaj, nechal se předloni veřejně slyšet, že má v záloze tři varianty, kde případně turnaj uspořádat. Blatter náhradníky nejmenoval, ovšem novináři čile spekulovali například o Brazílii, Austrálii, Koreji či Japonsku.

Fotbalové fanoušky i samotné fotbalisty daleko víc než všechny trable s jihoafrickými stadiony vylekal letošní lednový útok na fotbalisty Toga v Angole, což není od Jižní Afriky zase tak daleko. Na týmový autobus těsně před mistrovstvím Afriky zaútočil střelec se samopalem a zanechal důrazně dodal: „Mezi neštěstím v Angole a přípravami Jižní Afriky na uspořádání šampionátu není naprosto žádná spojitost!“

Zároveň Jihoafričané poslali do světa zprávu, že na zabezpečení turnaje s cílem maximálně snížit riziko teroristických útoků spolupracují i s věhlasnými mezinárodními bezpečnostními složkami, jako jsou Interpol či americká FBI. Pomoc obou institucí budou koneckonců potřebovat i proto, že Jižní Afrika bývá často řazena mezi země s největší kriminalitou na světě.

Loňská generálka organizátorů v Jižní Africe – Konfederační pohár – se z bezpečnostního pohledu vydařila. A šéf FIFA Sepp Blatter hned využil příležitosti, aby umlčel pochybovače o způsobilosti jihoafrických pořadatelů: „Afrika si organizaci mistrovství světa zaslouží i za to, co všechno udělala pro světový fotbal.“

Hbití a hraví

Přestože první zástupce černého kontinentu startoval na mistrovství světa poprvé až v roce 1970 (tehdy to byl shodou okolností poražený finalista z volby pořadatele letošního turnaje, Maroko), prvním africkým postupujícím ze skupiny bylo opět Maroko v roce 1986, a ačkoli se dosud žádný z týmů nedostal dál než do čtvrtfinále, není radno hbité a hravé africké fotbalisty podceňovat.

Stavba Soccer City Stadium v Johannesburgu - takto vypadal v únoru tohoto roku.

Mnozí z nich se prosazují v evropských velkoklubech (aktuálně například Emmanuel Adebayor z Toga v Manchesteru City či Ghaňan Michael Essien v londýnské Chelsea) a třeba Liberijec George Weah jako první a dosud jediný Afričan dostal v roce 1995 Zlatý míč, mimořádně ceněnou trofej pro nejlepšího fotbalistu v evropských soutěžích, navíc v témže roce získal i cenu pro nejlepšího fotbalistu celého světa od FIFA.

Koneckonců sílu afrického fotbalu důkladně poznali i čeští fotbalisté, když s Ghanou prohráli v základní skupině minulého světového šampionátu v Německu a Afričané pak -na rozdíl od Česka – postoupili. To, jak tehdy česká média (a zřejmě i trenér Brückner) svorně afrického soupeře podcenili, se letos zopakovat nemůže. Česko se na závěrečný turnaj do Jižní Afriky neprobojovalo, zato Afrika bude mít ve hře rekordních šest zástupců.

Přípravy fotbalového mistrovství světa Jihoafričané navzdory veškerým obavám a předsudkům nakonec úspěšně zvládli. Jak se jim vydaří samotný premiérový světový šampionát na africkém kontinentu, se ukáže během několika nadcházejících týdnů. A jaká je země, jež očekává hvězdy světového fotbalu i jejich sponzory a fanoušky, si můžete přečíst už teď na následujících stranách našeho magazínu.


32 účastníků
MS 2010

(podle kvalifikačních zón)

  • Afrika (5): Alžírsko, Ghana, Kamerun, Nigérie, Pobřeží slonoviny.
  • Asie (4): Austrálie, Japonsko, KLDR, Korejská rep.
  • Oceánie (1): Nový Zéland.
  • Jižní Amerika (5): Brazílie, Paraguay, Chile, Argentina, Uruguay.
  • Severní a Střední Amerika (3): USA, Mexiko, Honduras.
  • Evropa (13): Anglie, Nizozemsko, Španělsko, Německo, Srbsko, Itálie, Dánsko, Švýcarsko, Slovensko, Francie, Portugalsko, Slovinsko, Řecko.

Pořadatel: Jižní Afrika

Turnaj začíná 11. června v 16 hodin v Johannesburgu zápasem Jižní Afrika – Mexiko, finále se bude na stejném stadionu hrát 11. července od 20.30.


10 jihoafrických chrámů fotbalu

Letošní mistrovství světa se bude hrát v Jižní Africe na šesti nových a čtyřech přestavěných stadionech.

  • Johannesburg: Soccer City, 95 000 diváků. Zmodernizovaný stánek z roku 1989 má hostit zápasy ve skupině, čtvrtfinále a finále.
  • Kapské Město: Green Point, 68 000 diváků. Zcela nová stavba na pobřeží Atlantiku pro osm zápasů včetně semifinále s fasádou ze skleněných vláken.
  • Durban/eThekwini: Moses Mabhida, 68 000 diváků. Zbrusu nová aréna zastřešená dvěma futuristickými oblouky.
  • Johannesburg: Ellis Park, 60 000 diváků. Menší z johannesburských stadionů z roku 1982 slouží ragby a po rekonstrukci bude hostit fotbalové MS ve skupině a čtvrtfinále.
  • Pretoria/Tshwane: Loftus Versfeld, 50 000 diváků. Nejstarší stadion pro MS slouží už od roku 1903.
  • Port Elizabeth/iBhayi: Nelson Mandela Bay, 48 000 diváků. Novostavba ve městě bez fotbalové tradice, zato s nadšením.
  • Bloemfontein: Free State, 48 000 diváků. Aréna z roku 1952 prošla modernizací.
  • Mbombela/Nelspruit: Mbombela, 46 000 diváků. Jedna z nových staveb, jež se má po MS proměnit v multifunkční a­rénu.
  • Polokwane: Peter Mokaba, 45 000 diváků. Další novostavba v oblasti proslulé láskou k fotbalu.
  • Rustenburg: Royal Bafokeng, 41 000 diváků. Aréna je nejmenší ze stadionů pro MS.

O autorovi| Text: Petr Fero

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články