Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Věděli jste, že v Čechách existuje tundra?

Rašeliník Lindbergův.jpg
pr, Pondělí, 5. října 2015, Komerční sdělení
Slovo tundra má své kořeny v laponském slově tunturi, což znamená holý kopec. Odborníci spojují tundru s bezlesým územím, kde je celoroční průměr vzdušné teploty pod bodem mrazu a kde se udržuje trvale zmrzlá půda. To jsou základní kritéria charakterizující tundrovou krajinu.

Termín arkto-alpínská tundra nejlépe vystihuje procesy, které se v prostoru střední Evropy odehrávaly na počátku čtvrtohor, kdy přišlo výrazné ochlazení klimatu a kdy se pak ze Skandinávie rozšířil mohutný kontinentální ledovec, který zasahoval až na úroveň dnešní polské Jelení Hory. Tyto procesy jsou nadále udržovány současným chladným a vlhkým podnebím nejvyšších poloh Krkonoš. Krkonošské hřebeny totiž vyčnívají jako 1 km vysoká bariéra nad okolní krajinou. Fičí na nich vítr od Severního moře. Celých 650 km od jeho břehů nestojí v cestě žádné hory, které by vítr zbrzdily nebo dokonce zastavily. V Krkonoších je zima, protože jsou dost vysoké; vlhko, protože vítr fouká od moře a větrno, protože je nechrání žádné jiné hory. Srovnatelné podnebí je až ve Skandinávii, severním Walesu nebo na Urale. Proto se zde zachovala nefalšovaná tundra, jakou ve střední Evropě v okruhu 1 000 km neuvidíte.

Jedinečné druhy flory

Na relativně malé ploše arkto-alpínské tundry pokrývající jen 7,4 % z celkové rozlohy Krkonoš se nachází výjimečně pestrá galerie neživé i živé vysokohorské přírody. Krkonošská tundra je domovem původních druhů rostlin, jako jsou ostružiník moruška, všivec krkonošský, vytrvalá rostlina zvaná lomikámen sněžný nebo rašeliník prostřední. Na stanovištích ledovcových karů roste zajímavý keř zvaný jeřáb sudetský či ostřice Bigelowowa.

V arkto-alpínské tundře Krkonoš se vyskytují malé, rozptýlené populace druhů, které jsou zařazeny v Červeném seznamu ohrožených cévnatých rostlin České republiky. Patří mezi ně řeřišnice rýtolistá, ostřice skalní nebo jinořadec kadeřavý, které rostou v Úpské jámě a v Kotelních jamách. V masivu Sněžky a Studniční hory je to zase bika klasnatá pravá, lipnice plihá nebo koniklec jarní alpinský.

Na sever orientovaných náhorních plošinách kolem Labské a Luční boudy rostou kleče s podrostem ostružiníku morušky. V Krkonoších se nalézá nejsevernější hranice evropského rozšíření borovice kleče, která je v severněji položených pohořích nahrazena buď jalovcem obecným nebo zástupci vrb a bříz.

Lidé a tundra

Mnoho generací starých horalů se nevyhýbalo kontaktu s nehostinným prostředím tundry, dokonce se v ní usídlili a hospodařili. První zmínky o proniknutí lidí do vrcholových částí Krkonoš souvisí s existencí dvou zemských obchodních stezek, tedy české v západních Krkonoších a slezské ve východních. Založení Luční boudy v 17. stol. odstartovalo hospodaření v jejím okolí, což se neobešlo bez zásahů do porostů kleče.

Situace se rychle změnila s nástupem intenzivního rozvoje turistiky a později rekreace. Území nad alpínskou hranicí lesa v Krkonoších totiž nabízí množství prožitků, které v nižších polohách návštěvník hor nemá. Jak přibývalo horských bud na hřebenech, stoupal počet turistů, cest, množství odpadků, intenzita hluku, zimní i letní aktivity, sešlap horských svahů, eroze půdy, rušení citlivých živočichů a poškozování populací vzácných rostlin.

I když Krkonoše získaly v r. 1963 statut národního parku, bylo zřejmé, že zákonné normy zdaleka nejsou dostačující zárukou, aby nedocházelo k překročení ekologické únosnosti krajiny národního parku. Není pochyb o tom, že je třeba, aby veřejnost vnímala integritu složitého živého i neživého prostředí horské krajiny, propojeného jemným předivem vztahů a procesů, jejichž narušení může rychle vést ke zhroucení fungujícího systému. Právě to chce Správa KRNAP připomenout české veřejnosti prostřednictvím kampaně s názvem Krkonoše – tundra v srdci Evropy, která právě probíhá. Potrvá celý měsíc a byla podpořena grantem z fondů zemí EHS ¬Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Zde se můžete podívat na video, které nám unikátní faunu a flóru krkonošské tundry představuje pomocí podivuhodných až magických názvů.

borovice kleč
čepičatka rašelinná
jeřáb sudetský
kropenáč vytrvaký
kyhanka sivolistá
lomikámen sněžný
mrazovec jehnědovitý
ostružiník moruška
ostřice Bigelowova
plavuník alpský
rašeliník Lindbergův
sítina trojklanná
smilka tuhá
všivec krkonošský
zoubkočepka mechovitá
Sdílej článek dalším cestovatelům

Komentáře

Přečtěte si další podobné články